TASMÁNSKÝ ČERT
MENU

Tasmánie
Tasmánský čert
Zajímavosti
 

Rakovina tváře

Popis: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/99/Tasmanian_Devil_Facial_Tumour_Disease.png/200px-Tasmanian_Devil_Facial_Tumour_Disease.png

 

Nádor na tváři. Tvoří se v ústech a okolo nich, takže znemožňuje příjem potravy a dochází k smrti hladem.

Poprvé zaznamenána v roce 1995, rakovina tváře ďábla medvědovitého (devil facial tumour disease, DFTD) pustoší jeho současnou populaci. Došlo k dvaceti- až padesátiprocentnímu snížení počtu kusů, zasaženo je až 65 % Tasmánie. Úmrtnost je 100%, smrt nastává po několika měsících vyhladověním zvířete.

Původně byl druh veden jako zranitelný (tasmánským výnosem z roku 1995, australským z roku 2006). IUCN původně vedla tento druh jako málo dotčený (1996), nyní už je druh veden jako ohrožený (od května 2008).

Divoká populace je monitorována kvůli mapování výskytu této choroby. Monitorování zahrnuje odchyt zvířat a opakované návštěvy lokalit. Výzkum zatím probíhá příliš krátce na to, aby se zjistilo něco jiného, než že krátkodobý dopad je hrozný. Cílem je zjistit, zda se populace dokáží vzpamatovat. Rovněž se z lokalit přemisťují již nemocní jedinci; terénní pracovníci doufají, že tímto opatřením pomohou ostatním jedincům dosáhnout let, kdy se budou moci rozmnožit.

Příčina je zatím záhadou, momentálně existují tři teorie:

  • chemická látka používaná jako pesticid, je zcela neprokázána a opouští ji i ochranářští aktivisté, kteří s ní přišli.
  • virus – teorii, že jde o virové onemocnění se nepodařilo prokázat, nebyl ani objeven žádný virus, který by mohl být považován za původce.
  • "přenosná rakovina" - nejnovější teorie, která tvrdí, že se rakovinové buňky zřejmě přenášejí kontaktem v době páření, kdy samci bojují o samice, uchycují se v ranách a začnou se množit. V současné době je tato teorie upřednostňována. Obdobná "rakovina" je také známa z pohlavních orgánů psa domácího. Nejnovější studie skutečně indikují, že by mohlo jít o přenosnou chorobu. Vzhledem k tomu, že zatím neexistuje způsob, jak tuto jejich nemoc léčit, se opatření omezují na přemisťování nakažených jedinců a karanténu zdravých pro případ že by populace v divoké přírodě zcela vyhynula. Extrémně malá genová diverzita, a chromozomální mutace jedinečné mezi savci způsobují, že ďábel medvědovitý je náchylný k této "infekční rakovině".

Dvě "pojistné" nenakažené populace se budují ve čtvrti Taroona (město Hobart), a na ostrově Maria u východního pobřeží Tasmánie. Rovněž zůstává v záloze chov v zajetí na australské pevnině. Mizení ďábla medvědovitého je pro Tasmánii ekologický problém, neboť jeho populace v lesích je považována za důvod, proč se zatím nerozšířila liška obecná, ilegálně zavlečená do Tasmánie v roce 2001. V kontinentální Austrálii představuje liška jako invazní druh velký problém. Její rozšíření po Tasmánii by ďábla medvědovitého rovněž ohrozilo.

Nedávný výzkum Sydneyské univerzity znovu ukázal, jak malá je genová rozmanitost tohoto druhu, což znovu vyvolává otázku možné degenerace populace znovuobnovené z nízkého počtu jedinců.

V kultuře

Popis: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f0/Young_tasmanian_devil.jpg/220px-Young_tasmanian_devil.jpg

 

Při rozrušení uši zvířete zrudnou

Ďábel medvědovitý je nyní zvíře v Austrálii nesmírně populární; je symbolem Tasmánské správy národních parků a ochrany přírody. Existuje i klub australského fotbalu pojmenovaný po tomto zvířeti. Jako jedno ze šesti zvířat se objevil na jubilejní sadě dvousetdolarových mincí ražených v letech 1989-1994. Je to zvíře milované turisty, jak domácími, tak těmi ze zahraničí. Díky své jedinečné povaze se objevuje v mnoha dokumentech a vědeckopopulárních dětských knihách. I u nás je známý "Taz" z kreslených seriálů "Looney Tunes", ačkoliv jeho chování je skutečnému zvířeti podobné převážně jen hlučností a apetitem. Původní pověsti o zuřivosti pocházejí zřejmě od bílých osadníků a od objevitele druhu, který napsal: "Zdají se nezkrotně divocí a vydávají hlasité štěkavé vrčení". Tento popis je ovšem rázem postaven do správného světla, pokud si přečteme dodatek, že vědec držel pár zvířat "po celou řadu měsíců připoutaná k sobě v jedné kádi"! Zkušenosti však ukazují že jak mladí, tak staří jedinci (z odchytu) se snadno ochočí.

Ďábel medvědovitý nesmí být ze země vyvážen, proto je k vidění pouze v australských zoo. Poslední známý jedinec chovaný mimo Austrálii uhynul ve Fort Wayne’s Children’s Zoo v roce 2004. Jedinou výjimku tvoří pár zaslaný kodaňské zoo při příležitosti narození prvního syna dánského korunního prince Frederika a jeho ženy Mary, která je z Tasmánie.